Dějiny obce Krasonice

V jihozápadní části Moravy je malebná obec Krasonice. Nejstarší písemná zpráva o Krasonicích je zaznamenaná v zemských deskách země moravskoslezské z roku 1286, kdy majitelem byl Crha z Krasonic, z rodiny pánů z Bílkova. Název obce pochází od osobního jména jejich zakladatele Krasoně. V průběhu století se název měnil na Krassonizz, Krassonýtz. Nejdéle byly uváděny Krásonice, nyní je úřední název Krasonice.

Obec leží na svahu Českomoravské vysočiny na křižovatce silnic spojujících Želetavu přes Budeč s Jemnicí, od západu k východu Novou Říši přes Meziříčko s Moravskými Budějovicemi.

Krajina kolem obce je pahorkovitá, skloněná k jihu. Nejvýše položeny jsou Uličky – 608 metrů nad mořem a Humberk – 591 metrů. Půda je slinito - hlinitá, místy písčitá, bohatá na vápník. Na pravém břehu Želetavky byl v krystalickém vápenci lom. Z vytěžené suroviny se pálilo vápno ještě v době první republiky. Ve vápenci se ojediněle nacházejí krystaly křemene, opál a slída. V dávných dobách se zde také lámal šedý a modrý mramor.

V sedmi stoletích své historie zažily Krasonice doby dobré, ale i zlé, kdy obyvatelstvo hynulo hladem a nemocemi. Obcí prošli husité, vojska Jiřího z Poděbrad, Švédové a v roce 1805 až 1809 francouzská armáda, která obec velmi zpustošila a vyplenila. Zlými hosty byly i mor (1647) a četné požáry.

Co dějů, co osob prošlo životem, dějinami naší vesnice. Mnozí přinášeli utrpení, jiní se zapsali na světlé stránky dění především prací, věděním a uměním ve všech oblastech lidského konání. Odtud vyšel básník Vincenc Furch, zde působil farář Norbert Ritschel, profesor fyziky a badatel novoříšské historie. Ze zdejšího rodu pocházel Vavřinec z Krásonic, vynikající kněz Jednoty bratrské a spisovatel mnoha náboženských spisů. Uklidňující kouzelná příroda lákala básníka Otokara Březinu, který pobýval v blízké myslivně U Majdaleny a rád se toulával v okolí naší obce. Zlatým písmem se do dějin obce zapsal i zdejší nadučitel Josef Vojta. Působil na zdejší škole 32 roků. V roce 1896 založil požární sbor. Byl iniciátorem přestavby kaple na Humberku. Získal pro obec poštovní úřad a založil školní kroniku.

Krasonice byly od dávných dob samostatným statkem a patřily až do roku 1832 ke znojemskému a od té doby k jihlavskému kraji. Podle Krásonic se nazýval rytířský rod pánů z Krásonic. Jako první se uvádí roku 1300 Štěpán. Jeho potomci již roku 1353 přepustili své zboží i s tvrzí Bohuslavovi ze Starče a Holoubka. Tak se střídal rod za rodem, což dosvědčuje 16 erbů na nádvoří zámku. Některé z nich byly mocné jako Koňasové, Thurnové, Lichtensteinové, Kolovratové, Kammlové z Hardeggau, Attemsové a jiní.

Zámek, který nechal postavit roku 1630 z původní tvrze Štěpán z Mukoděl, mu nepatřil dlouho. Štěpán z Mukoděl byl horlivým protestantem. Účastnil se volby vzdorokrále Bedřicha Falckého a po bitvě na Bílé hoře musel uprchnout. Statek byl zkonfiskován, odhadnut na 24 952 tolarů a předán plukovníku Hanibalu ze Schaumburka na úhradu válečných nákladů. Tento Hanibal v roce 1630 přestavěl tvrz v pozdně renesanční zámek s nepravidelným nádvořím a arkádami v přízemí. V dalších letech se vlastníci Krasonic poměrně rychle střídali. Po Baltazarovi Wűllersdorferovi z Urbairu, Šimonu Kratzerovi z Schönperka, Zdeňkovi Matyášovskému z Matyášovic a hraběnce Maxmiliáně z Thurnu, rozené kněžně z Lichtenštejna, nastoupili majitelé panství Telčského. V roce 1829 byly Krasonice se Želetavou odděleny od Telče, ale dále sloužily jako sídlo majitelů želetavského panství. V letech 1830–1840 byl vybudován anglický park, založený hrabětem Gustavem Podstatským-Lichtensteinem. V té době bylo empírově přestavěno i průčelí zámku. Poslední majitelka Anna Attemsová, která Krasonice zdědila po svém otci Karlu Kammlu, zdejší zámek obývala jenom ojediněle. V době okupace v roce 1942 pronajala část zámeckých místností ministerstvu sociální péče. V roce 1946 budova zámku jako konfiskát připadla MNV v Krasonicích. V 60. letech zde mělo kanceláře místní ZD a velkou část prvního patra využíval NV ke kulturním účelům až do 80. let. V současné době prodala obec Krasonice zámek soukromému vlastníkovi.

Vesnici tvoří tři návsi. Uprostřed stojí již zmíněný zámek, škola a kostel z roku 1311. Hlavní ozdobou kostela je velký obraz sv. Vavřince a pozlacený kalich s emailovým obrázkem sv. Vavřince z roku 1776. Nynější podoby nabyl kostel přestavbou v roce 1771. Na věži dosud visí velký zvon, darovaný Eufrosinou Mitrovovskou, rozenou Koňasovou z Vydří. Do roku 1811 byl kolem hřbitov, jehož zeď zdobily čtyři sochy: svatý Florián, svatý Šebestián, svatý Roch a svatý Vendelín. Když byl hřbitov kolem kostela zrušen a vznikl nový na konci vesnice směrem na Želetavu, byly sochy přeneseny na přední zeď nového hřbitova. Ze sochařských památek Krasonic zasluhuje zmínku Mariánský sloup na dolní návsi. Pochází z roku 1720. Za povšimnutí stojí i socha sv. Jana v horní části vesnice a Boží muka za vsí. Jsou památkou po třech bratrech – hrabatech z Thurnů.

Poblíž kostela stojí od roku 1880 škola, zbudovaná přičiněním občanů Krasonic, Meziříčka a Zdeňkova. Organizátorem stavby byl zdejší nadučitel Josef Vojta. O tom, kdy byly v Krasonicích první děti vyučovány, nejsou žádné zprávy. Teprve v roce 1657 je zaznamenáno, že do obce přichází učitel ze Želetavy a vyučovalo se střídavě po domech. Roku 1790 koupil patronát řehole novoříšské selský domek, který sloužil jako škola. Poněvadž dětí přibývalo a budova byla čím dál chatrnější, bylo nutno se postarat o výstavbu nové školy. Svému účelu byla odevzdaná již v roce 1880. Navštěvovalo ji 211 dětí. Z počátku byla dvoutřídní, po sedmi letech trojtřídní. Počet dětí stále klesal. V roce 1977 odešel ředitel školy Arnošt Karásek do důchodu a škola byla uzavřena. V provozu zůstávala alespoň škola mateřská, ale před lety byla pro malý počet dětí zrušena i tato.

Na kopci vzdáleném asi 1 km směrem na Želetavu nechal roku 1664 postavit malou kapličku hrabě Karel Maxmilián Thurn. Z Itálie přivezl později Mariánský obraz, který zavěsil nad oltářem. To vše bylo jako dík za uzdravení nemocných očí hraběte Thurna. K uzdravení mu pomohla voda ze studny na úpatí obce. Lidé nazývali kapli “Thurnberkem” a z toho vzniklo jméno současné – Humberk. Kaple je zasvěcena Panně Marii a v roce 1901 byla přestavěna. Při bourání byla za oltářem nalezena stará studna. Po rozšíření prostranství byla vybudována nová kaple, na jejíž přestavbu přispěli lidé z okolí značným obnosem – 16 000 korunami. Nová kaple je postavena ve slohu novogotickém. Ozdobena je vysokými okny s barevnými skly a lomeným obloukem. Na každém okně je věnování dárců. Přední ozdobou je gotický oltář a 22 metrů vysoká štíhlá vížka se třemi zvony. V minulosti i nyní se zde konají slavné poutě.

Ze samot sem patří Maškův mlýn a myslivna U Majdaleny. Maškův mlýn je postaven na řece Želetavce. Mlýn po 2. světové válce vyhořel. Brzy byl obnoven, ale i tak bylo mletí v něm krátce poté zastaveno. Směrem na Novou Říši je asi v polovině cesty myslivna Majdalena. V historických záznamech se připomíná jako lesí kaple roku 1629. Zdeněk Matyášovský ji dal přestavět a založil u ní osadu Sv. Magdalena. Roku 1807 byla odsvěcena a sloužila za myslivnu. V posledních letech byla prodaná jako rekreační chalupa.

Výměra katastru roku 1890 činila 2060 jiter 521 sáhů. Půda patřila většinou k zámeckému panství a ke dvorům. Část pozemků a lesů darovala obci Eufrosina Mitrovská. Robota tíživě doléhala na venkovský lid. Roku 1820 vzplanul prudký spor mezi zdejší vrchností a krasonickými o robotní povinnosti. Na základě rozhodnutí dvorské kanceláře roku 1826 byl spor ukončen ve prospěch poddaných.

V Krasonicích se 8. srpna 1817 narodil také český básník Vincenc Furch, syn Anny a Antonína Furcha, purkrabího v zámku krasonickém. Studoval filosofii v Brně u profesora Klácela. V roce 1842 vstoupil do státní služby ve Vídni. V roce 1862 byl jmenován účetním radou pro ústavy komunikační. Furchovy spisy byly vydány v Národní bibliotéce s podobiznou posmrtnou. Silhonetová podobenka básnikova je v Telči. Vincenc Furch zemřel ve Vídni 5. ledna 1864.

Tak jako v dávné historii i v době nedávné usilovali občané Krasonic o pěkný vzhled obce. Důkazem těchto snažení je i vyhlášení Krasonic za nejlepší obec na Jihlavském okrese za rok 1970.

Dějepisné údaje byly čerpány z knihy 700 let Krasonic, vydané v roce 1985.

©2010 Tomáš Krajíček